Čeština za 3

  Čeština je náš dorozumívací jazyk, který bychom měli používat tak, aby náš posluchač si o nás neudělal špatný dojem.  Pochopitelně základy jsme získali ve škole, ale ne všichni jsme ve svých ústních, nebo písemných projevech dokonalí. Domnívám se, že novináři a z nich rekrutovaní hlasatelé, redaktoři, nebo komentátoři, určitě absolvovali VŠ, kde základy povýšili. Otázkou  potom je, jakým způsobem se jim daří své vědomosti uplatnit.

Otázka v nadpisu je možná položena nesprávně, ale zůstaňme u ní tak, jak je položena. Každý z nás si určitě všimnul u sportovních komentátorů výraz „neporazitelnost“ mužstva trvá již 6 zápasů. Správný výraz by mohl být třeba neporaženost. Uvedu vysvětlení. Existují věci nepoznané, ale ne nepoznatelné. Nepoznané jsou do doby objevení způsobu poznání. Totéž platí pro neporazitelnost. Chápu, že při komentování sportovní události se redaktor snaží upoutat posluchače či diváky, ale ovšem na úkor čistoty jazyka. Na druhou stranu musím uznat, že všichni redaktoři, komentátoři či moderátoři striktně dodržují pravidlo, že 5. pádem voláme, nebo oslovujeme. Řekl bych, že v tomto případě hovorová čeština je pružnější a blíže běžnému vyjadřování. Chápal bych, když  má někdo v příjmení  název profese (třeba mlynář, pekař, topič), se oslovovalo pane Topič a pane topiči, nebo jenom topiči se používalo při oslovení profese zmíněného člověka.

Další prohřešek je také nesprávně použitým slovesem. Střele na branku „scházelo“ pár centimetrů. Správný výraz by měl být „chybělo“. Vysvětlení je také jednoduché. Sloveso scházet,  sice má několik významů, ale ani jeden ve významu chybět. Člověk může scházet s kopce dolů, nebo se schodů,  scházet věkem,  nebo se scházet s někým.

Někteří lidé také nesprávně používají slovesa v 3. osobě množného čísla. Uvedu příklady. Žáci přichází, místo přicházejí;  výzkumy přináší úsporu, místo přinášejí; všichni to ví, místo vědí. Pochopitelně, že těch příkladů bych mohl uvést více, ale pro pochopení to snad stačí. I zde existuje pomůcka, jak se se správným tvarem vypořádat. Většinou stačí si potřebné sloveso říct v rozkazovacím způsobu jednotného čísla a hned je jasné, jaký tvar je správný.

Další chybou, tentokrát v psaném projevu, je spojka aby v druhé osobě množného čísla. Obvyklá chyba je aby jste, zatímco správně je abyste. Rovněž tak správně je abychom, nebo hovorově  abysme.

Méně častou chybou bývá i nesprávné použití číslovky 2. Příklad. Píše oběma rukama. Někdo ve snaze mluvit spisovně, použije variantu oběmi rukama. Už při vyřčení tohoto spojení tato kombinace bije do uší. Slova oběma, dvěma, rukama, nohama, ušima, očima  jsou zbytky dvojného čísla a mají pouze uvedený tvar.

Mezi další nesprávnosti patří i matematické výrazy. Někdo používá slovní spojení „jednou tolik“, ve skutečnosti ale myslí dvojnásobek. Příklad. Dříve benzin stával 18Kč, teď stojí jednou tolik (36Kč).  Již v 1. třídě se děti učí, že  1x5 je 5 a ne 10, jak by podle příkladu mělo být. Myslím si, že pokud je někdo zvyklý uvedené slovní spojení používat, stačilo by přidat slůvko ještě, a tím se všechno spraví.

Jiná otázka je hovorová čeština. Ta je většinou závislá na místních zvyklostech a pravděpodobně pro ni neexistují žádná pravidla nebo omezení, s výjimkou vulgárností. Pražská třeba používá předložku na v případech, kdy by měla být předložka v, ve,  Př. Bude se projednávat na vládě, mám věci na šatně. Jiné zvyklosti jsou na Plzeňsku, Ostravsku, Brněnsku.

Nedomnívám se, že bych zde vyčerpal všechny varianty chyb, kterých se můžeme dopouštět. Nicméně by mě potěšilo, když bych svým příspěvkem pomohl k objasnění zmíněných chyb.

Pokud si chcete ověřit, zda jste v průměru inteligence, nebo dokonce geniální, test je přiložen zde.



http://www.katalog-seo.eu