J A
K O B Ý N I
Asi si hned každý bude říkat. Co se stalo, ten češtinář
nás chce poučovat, a sám napíše takovou hrubku. A tak to tedy ne. Smysl tohoto
příspěvku nemá nic společného se spolky jakobínů, které vznikaly ve Francii po
revoluci v roce 1789. Tehdy to byly spolky čistě politického založení, na
rozdíl od našich současných „jakobýnů“, kteří nejsou zatím nijak organizovaní a
snad ani nebudou. Kdo to vlastně vůbec jsou ti „jakobýni“? Jsou to lidé, kteří
ve svém mluveném projevu používají neustále výraz „jako by nebo jakoby“. Z tohoto
důvodu jsem si je zařadil do škatulky s tímto názvem. V podstatě ať
je to použito kdekoli ve větě, nikde to nedává smysl.
Třeba takovýto rozhovor. „Ahoj kámo, jako by.
Tak si představ, jako by, když jsem přišel včera jakoby domů, manželka mě
přivítala jako by, dala mi jakoby večeři jako by na stůl a čekala, co řeknu jakoby. Když jsem
jako by nic neříkal, a hned jak jsem jako by dojedl, vrhla se na mne, jako by.
Nejdřív mě jakoby napadlo, že by?, jako by. Po chvíli jakoby mi došlo, že jsem se hodně zmýlil, jakoby. Předváděla mi,
jako by, co se ten den naučila jakoby v kurzu sebeobrany.“ „Tak to jsi měl
kliku, jakoby, málem jsi moh“ bejt znásilněnej jako by.“
Paráda,
že ano.
Pokládám
si otázku, proč „jakobýnství“ vlastně vzniklo. Móda, nedostatečná slovní
zásoba, nebo jiný důvod? Domnívám se, že to nejspíš bude módní záležitost. A
kdo je módní, je tím pádem in.
Mám smůlu, asi nebudu nikdy in.
Jenom mě mrzí, že i ve sdělovacích
prostředcích se vyskytuje dost závislých na módě.